Seděli jsme tak pod jabloní v zahradě a v tomto horku básnili, jaké by to bylo být nyní někde výše, na horách. Zmínili jsme i to, jak před lety jsme vyjeli s přítelkyní na kolech na Slezský dům ve Vysokých Tatrách a tam bylo v srpnu na poledne 19 stupňů, zatímco dole u nás pálilo slunce slušných 35 °C. „Nejraději bych si zalyžovat“, zahlásil kdosi.
A tehdy jsem si vzpomněl na jednu příhodu z vysokoškolského internátu. Na pokoji se mnou bydlel student z Východních Čech, tehdy krajský šampion ve sjezdovém lyžování. Když jsem Láďovi zmínil, že jsem na střední trochu lyžoval, začal mě ukecávat, abych si nechal poslat lyže na kolej, že si půjdeme spolu občas zajezdit. Studovali jsme totiž v Liberci a kousek od naší koleje měla zastávku tramvaj s konečnou pod Ještědem, pár kroků od dolní stanice lyžařského vleku.
Jelikož spolužák to měl domů blíž, sám si dovezl své lyže dříve, než moje dorazili z domova poštou. A protože byl pohodlný, opřel je hned u dveří, rovnou při mé posteli. A tam je viděli všichni spolužáci, když jsme se setkávali nad balíčky proviantu i při učebnicích.
„Ty máš lyže fisher?“ Kroutili hlavou nevěřícně. „A to mám jezdit na něčem obyčejném?“ Kontroval jsem zase já. „My jsme si mysleli, že jezdíš jen občas, rekreačně, ne často.“ Byla jejich reakce.
A tak jsem se v jejich očích stal špičkovým lyžařem, který skromně nepřiznává své úspěchy. Láďa tuto hru hrál se mnou ještě týden, dokud dorazil balíček s mými celkem obyčejnými lyžemi Artis. Pak jsme spolu vyrazili tramvají pod Ještěd, kde mě Láďa naučil, jak se jezdí na kotevním vleku. Byla to moje první jízda vlekem, ale s jeho pomocí jsem to zvládl. Pak jsme už celou zimu i jaro chodili o víkendech lyžovat. Domů byla cesta vlakem dlouhá, tak jsem soboty a neděle trávil na koleji a když bylo hezké počasí, vyrazil tramvají pod svah.
A tak jsme v žáru seděli v chládku starého stromu a vzpomínali na zimu. Já jsem od té doby nelyžoval, na moje koleno bylo kolo lepší volbou. Ale ty lyže značky Fisher si dodnes pamatuji a na tu příhodu a studentský žertík, který jsme vyvedli našim spolužákům, si občas vzpomenu.
