Vždycky jsem měl rád léto a teplo. A přestože můj kamarád vždycky říká, že má raději zimu, protože do ní se umí vždy obléci, na rozdíl od tepla, do kterého se nedá svléknout, já jsem trval na svém. Dokonce i sporty jsem měl rád ty letní. Co se změnilo, že píšu v minulém čase?
Znovu jsem objevil lyžování. Kdysi dávno jsem lyžoval, to jsem ještě studoval na vysoké škole a měl jsem obrovskou výhodu. Kromě toho, že na škole fungoval klub, zabývající se mým technickým hobby, na koleji jsem bydlel s jedním juniorským šampiónem v lyžování. A za městem fungoval lyžařský areál s několika vleky. Spojením těchto dvou faktorů a množství volného času o víkendech se ze mě tehdy stal lyžař.
Bylo to příliš jednoduché na to, abych tuto šanci naučit se lyžovat nevyužil. Spolužák se nabídl, že mě naučí nejen sjezdy a slalom, ale také umět se vyvézt na vleku, byla to kotva pro dva. Na koleji jsme se oblékli a obuli si lyžařky, protože na vlek se jelo tramvají, jejíž jedna zastávka byla nedaleko naší koleje a konečná na stanici vleku. Lyže jsme si hned po vystoupení nasadili a mohli jsme se vydat nahoru do kopce, tažení motorem lana.
S pomocí spolužáka jsem se bezpečně dostal na vrchol svahu, kde jsem se pozorně sledujíc instrukce a procvičující každý cvik naučil jakš takš bezpečně sjet dolů svahem. Postupně jsem získával cvik, jelo mi to vždy lépe a lépe, prakticky celý konec zimy a brzké jaro jsem strávil na svahu nad městem. Kdybych to byl věděl dříve, jak mě lyžování bude bavit, ukecal bych spolužáka na tento sport již dříve.
Dnes už pro problémy s kolenem nelyžuji, ale zimu mám opět rád. Když mám čas, vyberu se na hory, s fotoaparátem v batohu. Vedle fotografování lyžařů a jejich kousků na svahu rád fotím i zimní přírodu. Je to pro mě skvělý relax, proto se již nyní opět těším, kdy zemi zahalí sněhová pokrývka a já vyrazím fotit bílou nádheru.
