Zajímavá zásada, kterou s oblibou aplikuji na různé životní situace. Využívám ji déle, než jeden neposkvrněný slovenský politik ji začal hlásat jako zásadu pro posuzování asociálů. Symbolizuje princip, že člověk se může mýlit, ale mýlení se nemůže být pravidlo. Naposledy se mi osvědčilo dát nejvíce tři šance v případě jistého druhu chleba z obchodu. Či spíše správněji bych měl napsat „pekařský výrobek“.
V létě jsme trávili hodně času v naší přírodní zahradě, spolu s partnerkou jsme chtěli co nejdříve zasadit všechny stromy, keře, okrasné květiny jakož i zeleninu a vytvořit záhony a zákoutí, abychom v co nejkratším čase přetvořili zanedbanou louku v kvetoucí a plodící zahradu. Pokud jste byli v podobné situaci, tak víte, že je to opravdu časově náročné. Samozřejmě že chodíme i do práce a nějaký čas zabere i příprava jídla.
V létě je vidět dlouho do večera a tedy jsme večeřívali právě v zahradě. Ale připravovat jídlo se tam velmi nedá, pokud nepočítám grilování. Takže jsme si jídlo nosili z domu a často jsme kombinovali chléb, masné výrobky a naši čerstvou zeleninu. Chléb si také připravujeme doma, pečeme poctivý kváskový.
Jedna z návštěv u nás v zahradě přinesla chléb. Spolu jsme si poseděli, popovídali se a dali jsme si uzenou klobásku s tímto kupovaným chlebem. Chutnal docela zajímavě v duchu současných „zrných“ inspirací obchodu i zákazníků obsahoval v těstě všelijaké druhy zrn, identifikoval jsem i sóju. Tmavá až šedá barva kůrky i těsta měla evokovat zdravost, protože lidé věří tomu, že když chléb není bílý, tak je zdravý. No hmatem jsem snadno zjistil i bez čtení složení, že těsto je měkké, tedy pšeničné a barvu mu zřejmě dodává nějaká chemie, nějaké barvivo. Protože skutečně tmavý chléb, tedy z žitné mouky, je tuhý, ne jako buchta.
Tedy jsme poseděli, popovídali, klobásku zajídali chlebem i paprikou a rajčaty ze záhonů a večer jsme se rozloučili. No na návštěvu jsem zapomenout nemohl, celou noc jsem měl tíhu v žaludku a bolela mě hlava. Na jednom konkrétním místě, kde mě bolí vždycky, když mám problémy s trávením. Protože se mi to nestává často, překvapilo mě to. Možná jsem v družné debatě trochu přestřelil množství jídla, prostě jsem se asi přežral.
O pár týdnů jsem si na tento dřevorubecký chléb vzpomněl, když jsme byli na nákupu v jednom ze dvou německých obchodních řetězců, které ho prodávají, jak jsem později zjistil. A zjistil jsem i to, že je to pečivo dodáváno jako zmrazené a na prodejně dopekané, prodávané jako čerstvé. No i tak jsme si řekli, že mu dáme ještě jednu šanci. Doma jsme si pochutnali, tentokrát ale ne s klobásou. Výsledek byl ovšem stejný. V noci tíha v žaludku, bolesti hlavy, nad ránem jsem několik hodin nemohl spát. Nepomáhalo ani dát si sklenici vody nebo bylinkový čaj, problémy přestali až odpoledne. Prakticky až celý den po konzumaci tohoto pečiva.
Ta bolest je nepříjemná, nedovolí člověku pořádně se soustředit na práci ani na nic jiného. Celé dopoledne jsem prakticky jen proležel na gauči, sem tam se prošel po bytě, vyšel si na balkon na čerstvý vzduch. Nepomáhá nic, ani malý panák. Křupavé pečivo s dobrou chutí za to nestojí.
Dal jsem tomu dřevorubeckému pokrmu ještě jednu šanci. Třetí, poslední. Při jedné cestě autem jsem nestíhal oběd ve své oblíbené restauraci, tak jsem si vedle nákupu jiných věcí do zahrady koupil i jeden dřevorubecký kousek. Tentokrát jsem ho nejedl s žádným masem. A tak jsem dostal třetí lekci. Poslední. Měla klasický průběh. Nejprve dobrá chuť, křupavá konzistence, později potíže se žaludkem a v noci bolesti hlavy, nad ránem se pro ni nedalo spát. Dopoledne jsem přežil na vodě a čaji, zameškanou práci budu dohánět o víkendu.
Aby mražený polotovar dlouho vydržel, kromě běžné mouky a droždí jsou do těsta přidávány i jiné chemikálie, které mají za úkol zlepšit konzistenci těsta. Polotovar se dá narychlo zapéct, ale nedopeče se a hluboce se zamrazí. Některé zdroje tvrdí, že v takovém stavu se může převážet a skladovat po Evropě i tři čtvrtě roku, než doputuje na rošt dopékací pece v prodejně, kde čerstvé dopekance servírují zákazníkům několikrát denně a na jejich vůni je lákají k nákupu.
Třikrát jsem si místo osvědčeného domácího kváskového chleba nebo ověřeného pšenično žitného kváskově-kvasnicového chleba z lokální prodejny dal dopekané pečivo z nadnárodního řetězce. A třikrát to pro mě nedopadlo dobře. Za sebe mohu říci, že stačilo. Nebudu se cpát chemií a barvivy, které se v pekárenském výrobku nacházejí jen proto, aby výrobci a prodejci zvýšily zisk.
Každému jde o jeho dobro. Mně jde o mé zdraví.
