Stojím před úkolem připravit dárek pro osobu, o které vím, že je tak trochu „hračička“. Za mlada velmi rád skládal puzzle. I ty nejsložitější měl složené v krátkém čase. Obdivuhodná představivost a smysl pro detail. Nešlo ani tak o to „objevit“ výsledný obraz, jako o tu radost ze skládání. Takže by ideálně bylo sehnat puzzle, které bude něčím výjimečné.
V dobách internetových eshopů si může každý najít a koupit všechno. Takže hledat vhodné v obchodech by bylo zbytečné, minulo by se to účinkem. Rozhodl jsem se pro puzzle s vlastní fotkou. Tedy ne s mou podobiznou, to by bylo dost narcistní. Myslím s fotkou, kterou jsem sám vyfotil.
Puzzle z fotky, která by obdarovanému připomněla nějaké místo z mládí nebo období, na které rád vzpomíná, by bylo vhodným dárkem. Myslím, že takové fotopuzzle by dokonce skládal velmi pomalu, aby mohl znovu prožít pocity, které zažíval v těch časech.
Říká se, že nejlepším darem, který můžeme někomu dát, jsou zážitky. Věci jsou pomíjivé, ztrácejí se, opotřebovávají a kazí. Zážitky v nás zůstávají. Fotopuzzle je sice věc, ale obrázek, který bude výsledkem příjemného posezení nad drobnými dílky skládačky, představuje právě jeden z takových zážitků. Věřím, že to bude dobrý dárek.
Někdo poskládané puzzle znovu rozloží a po čase se ke skládání opětovně vrátí. Mě by opakované skládání asi nebavilo. Více se mi líbí, když se z fotopuzzle stane fotoobraz. Nalepené na kartonu, překryté průhlednou fólií a zavěšené na stěně. Takto se dají spojit dvě záliby. Kdybych měl více času a méně zálib, kterým se chci aktivně věnovat, sám bych spojil fotografování se skládáním puzzle z fotky a výrobou fotoobrazů ve vlastní režii.
Témat je tolik, kolik je fotek v digitálním archivu. Stačí si je prohlédnout, vybrat ty s nejsilnějším motivem a zadat objednávku. A možná najdu i takovou fotku, ze které fotopuzzle si nechám pro sebe.
