Možná jste si to všimli sami. Znáte nějakého „počítačového maniaka“, experta na počítačovou bezpečnost, ekonomické systémy nebo servery a sítě a při rozhovoru s ním najednou zjistíte, že tuto náročnou, ale bezpochyby zajímavou a perspektivní práci už dávno opustil a nadšeně vám vypráví o rajčatech, ovocných stromech nebo o jeho dílně a tom, co už udělal svými rukami. Snad nejznámějším slovenským příkladem je Milan Gigel, bývalý redaktor technologického magazínu, tester elektroniky, digitálních fotoaparátů a znalec počítačů, který už léta publikuje o svých pěstitelských postupech, dílenských výrobcích a nezdá se, že by byl v současné poloze nespokojený.
Co vede lidi od počítačů, že se raději hrabou v zemi a špiní si ruce v dílně se dřevem a železem?
Na tuto otázku je těžká odpověď jen tehdy, pokud si jste si sami práci v zahradě nebo domácí dílně nevyzkoušeli a nikdy jste nepracovali jako „ajťák“ a nemáte tedy možnost přímého srovnání.
Co tedy obyčejní lidé ítéčkářům závidí a proč by se nevzdávali své „práce snů“?
Běžný člověk vidí, že máme přístup k špičkovým technologiím jako pracovníci velkých firem nebo dodavatelé silného partnera. Používáme věci, zařízení, notebooky, síťové prvky, velké tiskárny, smartphony a také služby mobilních operátorů a poskytovatelů internetu, o kterých se běžným lidem ani nesní a o kterých čtou pouze v magazínech a na internetových IT serverech. Pracujeme s nejmodernějším softwarem a operačními systémy. Máme rychlý internet, neomezené paušální programy a vše zdarma, protože je platí zaměstnavatel. Jezdíme na školení a setkáváme se se špičkami v oboru.
Všechno má jen jednu chybu. Děláme to proto, že musíme, že je to součástí naší práce, a ne proto, že chceme. Možná se nám to líbí, přináší radost, ale vedle naší práce nemáme moc času. Alespoň ne často. Kdy si máme užít naše vydělané peníze, kdy máme relaxovat, když nás neustále bombardují e-maily o poruchách, problémech a nových úkolech? Nejnovější technologie a nejnovější vybavení IT nás činí otroky naší práce. Když večer vypnete mobil, čeká vás ráno rozhněvaný e-mail šéfa společnosti…
A víte co je na tom nejhorší?
Veškerá práce nemá dlouhého trvání. Je pomýjivá. Dnes je tady a zítra po vaší dřině nemusí zůstat nic, absolutně nic!
Vezměte si takové ERP. Pro běžné lidi zjednoduším tento pojem jako „účetnictví“, včetně inventarizačního pohybu zásob vyrobeného nebo nakoupeného zboží ve skladu, záznamy o prodeji, nezaplacené faktury a záznamy o příjmech. Stručně řečeno, do ERP se vejde celý život firmy, je v tom vidět, kdo co udělal, prodal, zkazil, koupil nebo vyrobil, pro koho. Je to celá obchodní historie. A nyní si představte, že máte na starosti ERP pro desítky společností, které nejen obchodují společně, ale mají také společné vlastníky. Práce jako na kostele, mobilní telefon zvoní, tok e-mailů se nezastaví, každý po vás něco chce. Radši byste zahodili ten špičkový smartphon…
Neustále pracujete, cestujete a komunikujete, abyste udrželi tento virtuální svět peněz, závazků a dluhů, mezd a odvodů a daní a sankcí, úkolů a termínů, pohromadě a věrně zobrazoval život společnosti. Aby vše bylo správné, všechno sedělo a lidé ve společnosti a vedení měli přehled.
A pak se „něco“ stane, firma se zastaví, přestane pracovat, produkovat peníze a zisky, lidé odcházejí, všichni hledají svůj denní chléb. Ten poslední zhasne. A vypne server. Je po virtuálním světě. Nic už není pravda, nic není správně, nic není včas. Prázdnota nul a jedniček, které už nic neznamenají.
Pokud k tomu dojde, cítíte prázdnotu. Nic po vás nezbylo. Mailové schránky nefungují, webové stránky zívají bělostí chybových zpráv a účetnictví je v řiti. Telefonní čísla dávají „halali“. Celý tento pečlivě sestavený svět se rozplynul. Lusknutím prstů přestal být. Takto vypadá virtuální smrt.
Slabší jedinci mohou být frustrováni, nejslabší na pokraji zhroucení. Deprese a melancholie může být výsledkem. Nikdo tady už nic negarantuje?
Naopak, svět v zahradě, ačkoli se neustále mění, vyzařuje určitou stabilitu. Trávník nebo ovocný sad je stále na místě, i když koruny stromů se mění a některé dokonce smrtelně. Zatímco zelenina vyžaduje pravidelnou každoroční péči v nezměněném cyklu, ovoce na stromech bude, i když nepřijdete do zahrady. Vlastnoručně postavený dřevěný altán bude zde, i když jeho tvůrce náhle zmizí. Možná ne navždy, ale dost dlouho, aby připomněl svého stavitele. Stejně tak jabloně nebo hrušně zralým ovocem každý rok budou připomínat svou chutí toho, kdo je zasadil. Dokonce i plot bude tady dlouhou dobu, a to i tehdy, když začne rezivět a naklánět se.
Sezením na zadku nad klávesnicí a blikající obrazovkou můžete vytvořit relativně rychle vyspělý a pestrý virtuální svět, jehož životnost je ale nejistá. Stačí malé zaváhání někoho nebo úmysl někoho jiného, nešťastná shoda „náhod“ či nepředvídané jevy ve společnosti nebo byznysu a všechno spadne jako domeček z karet, zůstane vyhlazené jako Lidice. No když vaše ruce namísto myši drží pilu, kladivo či elektrickou vrtačku a namísto nul a jedniček používají drsné dřevo, tvrdý kámen nebo jiný materiál, vidíte a cítíte před sebou skutečné dílo. Něco zde zůstane.
Stavíte jeden prvek vaší zahradní skládačky vedle druhého. Zdá se, že to může vypadat jako skládání digitálního světa podnikání. Chybí při tom ale ten shon, nervy, Damoklův meč termínů, stres a neustále zvonící mobil či pípající mail. Ve skutečnosti nechybí 🙂
Na vše je čas, všechno se dá v klidu stihnout. Setkáváte se jen s těmi lidmi, se kterými se setkávat chcete, spolu jen tak sedíte ve vlastnoručně zhotoveném přístřešku na zahradě nebo grilujete dobroty, všude kolem vás jsou rostliny, které jste sami zasadili a stavby či jiné zařízení, které jste sami vlastníma rukama vyrobili. Kdokoliv může server vypnout nebo zhasnout, oni tu budou vždy stát.
No řekněte sami, může se někdo divit tomu, že zase nějaký ajťák se vykašle na počítače, na bity, na pakety i data a začne zahradničit nebo kutit si ve své dílně? Můžete namítnout, že o tom nic neví. Že nemá školy. Prozradím vám tajemství. Na počítače nejsou žádné školy. Pokud se věc, která je dnes nová a zaváděna do praxe, začne učit ve školách, bude to historie. Zjistili jsme, že se musíme neustále učit nové věci. Každou chvíli někdo zveřejní novou verzi operačního systému, do nové verze oblíbeného programu přidá nové funkce nebo změní ovládání. Při práci v oblasti IT se musíme neustále naučit nové věci. Musíme chápat souvislosti, umět analyzovat příčiny neúspěchu nebo poruchy a plánovat nové konstrukce sítí, architekturu software a organizovat oběh dat či dokumentů. Prakticky neustále vymýšlíme nové věci. To je pak hračka vyměnit tablet za pilu, myš za rýč a bajty za živé rostliny. Výsledky se rodí pomaleji, ale zato je není potřeba zálohovat 😉 Chyby neopravíme restartem, ale šťavnatá hruška není virtuální, její chuť a sladká šťáva stékající po loktech je skutečnou odměnou za vykonanou práci.
Logickým vyústěním spojení bývalé práce v IT a současného budování své zahrady je blogování na téma, kterému rozumíme. A protože také rozumíme sítím, počítačům, internetu, blogování je pro nás hračkou. WordPress nám pomáhá.
A co může být lepší, než psát o své zahradě ve stínu terasy, kterou jste si vlastníma rukama postavili ve vlastní zahradě plné chutného ovoce na stromech, které jste si sami zasadili?
