Celý týden chodit do práce a v sobotu ráno nastoupit do zahrady a udělat vše, co na jaře je třeba, to je dost náročné. A v případě, že zakládáte novou zahradu, odstraňujete plevel na zanedbaném pozemku a chystáte se na založení nové zahrady, tak je to doslova o držku. Namožené svaly a únava, kdy se vám nechce ani pohnout ani v práci v pondělí, je na spadnutí. Proto jsem si řekl, že na to půjdu, jako na všechno ve svém životě, jinak. Začnu hlavou.
Musím brát v úvahu svůj věk, zdravotní stav i to, že po zimě na tom nejsem s kondicí zrovna nejlépe. Vždyť i loni jsem na kole najezdil slabých 700 kilometrů. Takže po týdnu lehára v kanceláři odmakat celou sobotu a neděli v zahradě zavání problémy a ke konci i mizerným výkonem. Ale rozdělit si sobotu na dvě půlky a kolem poledne ležet před telkou také není dobrý nápad.
Měl jsem lepší. Po skončení práce v kanceláři zaběhneme do zahrady a do setmění něco uděláme. Vybereme si jeden nebo dva dny v týdnu, kdy je pěkné počasí, a uděláme něco málo, ale přece. Ráno si do auta hodím tašku s oblečením na převlečení, po práci na sebe hodíme pracovní věci, sedneme do auta za pár minut už jsme na zahradě. Když není zataženo, máme čas do půl šesté v polovině února a stále bude více a více vidět.
Velkou výhodou je to, že se za půldruhého hodiny ani velmi nestačíme unavit, aby nás bolelo celé tělo, takže i na druhý den jsme stále fit. Ale po dvou takových odpoledních směnách v zahradě ve dvojici je přece jen něco za námi vidět a na sobotu nebo neděli nám toho už hodně nezůstane. A postupným zatěžováním našich tělesných schránek získáváme i lepší kondici. Vždy lepší, než se po týdnu strhat dřinou na pozemku.
