Kdo je sportovně založený, většinou oblibuje několik sportů a nevěnuje se pouze jednomu. Podobně je to i se mnou. No teď je jeden sport, který doslova nemám rád. Ačkoliv aktivně nyní nejezdím na kole pro „jiné aktivity“ – jak říká můj soused v zahradě – tak nemám rád tenis.
Nikdy jsem tenis nehrál, pár krát stolní – tedy ping-pong. Ani tenis nesleduji v televizi. Zkrátka mě nezajímá. Vím, o co jde, vím, jak se hraje, chodím denně kolem tenisových kurtů ve městě a sleduji i v největších vedrech potící se podnikatele, neboť jim právě teď vyšel rozpis na jejich hru. To se mně na cestách po okrese s kolem nemůže stát, že bych měl vyhrazené hodiny, kdy se můžu po nich sám pohybovat. Naopak, rád potkám spřátelené duše a prohodíme pár slov.
Jak jsem již řekl, mám nyní jiné aktivity. Kromě práce, kterou si naštěstí umím rozvrhnout na celý den (a noc) se aktivně věnuji své zahradě a konec léta využívám i na létání s novým modelem elektrovětroně, dokud je termika. Ideálně v pěkný den dopoledne, abych se na oběd vrátil domů. Takže dopoledne a odpoledne práce, občas v tom to létání, odpoledne do zahrady, kde jsem až do osmé večer.
Přestože se považuji za rekreačního cykloturistu, rád si podívám na Eurosportu silniční cyklistický závod. Právě se jde Vuelta. Když oni začnou s přenosem, já odcházím do přírody. Když se večer vrátím, celý večer na obou kanálech běží tenis z Ameriky. Večerní záznam z Tour de France jsem si podíval, ale záznam z etapy na Vueltě večer v telce není. Pokud chci vědět, co se dělo a jak to probíhalo, musím stihnout záznam druhý den časně ráno. No pokud chci jít létat …
No řekněte, můžu já být fanouškem tenisu? No ale jednu výhodu přece jen má. Sousedé v zahradě jsou velkými fanoušky (i hráči) tenisu, takže jsou nalepení u televize a v zahradě je celé odpoledne klid a nehraje tam jejich věčně vrzající rádio 😉
