Jako cykloturista se pohybuji nejen po polních a lesních cestách, ale často jezdím i na asfaltu. Oblibuji silnice třetí třídy mezi vesnicemi, ale občas musím projet i nějaký kus po silnici první třídy. A tedy se setkávám s celkem silným provozem, kdy mě předjíždějí osobní i nákladní auta. V takovém případě už nejsem jen amatérský sportovec, ale především účastník silničního provozu. Jsem si toho vědom.
Nezřídka na mě řidiči aut, které mě předjíždějí, zatroubí. Čím civilizovanější kraj, tím je troubení spíše sporadické. V Orlických horách se mi to nestalo ani jednou, na Vysočině asi jen jednou a i v České Kanadě jsem klakson za sebou slyšel pouze jeden krát. Zato doma bych se nedopočítal.
Řidiči aut troubí na cyklisty v podstatě ze dvou důvodů. Jedni z daleka, aby upozornili cyklistu, že jsou za ním a že ho budou předjíždět. Tyto řidiče považuji za ohleduplné, zvuk klaksonu z větší dálky nevyděsí ani nepřipraveného cyklistu. No a druhá skupina řidičů troubí těsně vedle cyklisty, spíše proto, aby mu „vynadali“, že jim překáží na „jejich“ silnici. V obou případech se cyklista dozví, že za ním je auto a že bude o chvíli předjížděn.
Jak může mít cyklista na silnici informaci o tom, že se za ním pohybují jiná vozidla? V první řadě je může slyšet. Rád bych zdůraznil slovo může, protože znamená, že ne vždy musí. Stačí silnější protivítr a tento hluk přehluší zvuk blížícího se auta. A to nemluvím o zlozvyku mnoha cyklistů, a to sluchátka a v nich hudba. To jsou samovrazi, kteří nemají šanci slyšet, co se kolem nich děje. Sami se zkracují o jeden ze smyslů, který je informuje o dění v okolí a může je upozornit na blížící se nebezpečí.
Další možností je otočit se a pohledem za sebe zkontrolovat situaci. V tom momentě se ale nedíváme před sebe a snadno může dojít ke kolizi, například pro díru v asfaltu, takové obvyklé na našich silnicích. Nebo kanálovém krytu, který nesedí na cestě. No zkuste se otáčet a dívat za sebe, pokud máte problém se zády nebo jste po operaci bederní ploténky. To je nemožná věc a velmi bolestivá.
Abych zvýšil své šance na silnici a byl informován o dění za sebou, koupil jsem si na svoje kolo zpětné zrcátko. I bez otáčení se a bez spoléhání se pouze na poslech auta vím vždy, co se děje za mnou. Při jízdě a při pohledu dopředu stačí jen kouknout okem do zrcadla a vím, jaké auto jede za mnou, kolik aut jede za mnou, jak blízko mě se chystá mě předjíždět. Mám přehled o všem, co se děje vzadu a vím na to patřičně reagovat. I na opuštěných cestách vidím už z dálky, se přibližuje auto. Na mě řidiči nemusí troubit.
