Mít děti je radost ale i starost. A mít malé děti je občas i zkouška trpělivosti. Například když jim musíte nějak vysvětlit, že kupovat v zimě dárky, které by si užili až v létě, se nevyplatí. A stejně tak je občas těžké zdůvodnit, proč se v létě nekupují věci na zimu.
Představte si, že máte doma malého sportovce. Dobře se ve škole učí a svou energii si umí vybít sportovní aktivitou. No jen tak běhat po loukách nebo kolem stadionu ho nebaví, raději má pořádné kolo a když napadne sníh, ani tehdy ho neudržíte doma, protože zkouší, který ze svahů s vlekem je ten nejlepší, který odkáže vícekrát za den sjet dolů na lyžích.
A tento váš malý šprýmař má v létě narozeniny. Když sondujete, co by mu udělalo radost, jaký dárek by ho potěšil a vás nezruinoval, vypadne z něj zcela jednoznačně, že by potřeboval nové dětské lyžařky. O tom není pochyb, že ty staré jsou již zcela opotřebovány, ale především už z nich váš lyžař vyrostl. No vám jako odpovědnému rodiči je zcela jasné, že jeho noha v létě růst nepřestane a když byste dnes kupovali nové boty, do zimy by mu mohli být zase malé.
Mohli byste si na zkoušení bot na lyžování vzít o jedny ponožky navíc, ale máte představu, o kolik vyroste za půl roku vaše ratolest a o kolik se zvětší její noha? To spíše vyhrajete ve sportce, než uhodnete budoucí velikost dětské nohy o půl roku. A přestože váš malý oslavenec palčivě prosí, abyste mu ty dětské lyžáky koupili již nyní, protože nyní má narozeniny, zůstává jen na vaší vynalézavosti přesvědčit ho, že na letní narozeniny kupovat zimní dárek nedává smysl.
S dětmi bývají radosti i starosti. A při takové příležitosti si vždy vzpomenu, jaké to asi se mnou museli mít moji rodiče těžké a občas si říkám, že měli se mnou velkou trpělivost. A část z ní se snažím nyní sám využívat, když musím vysvětlovat věci rozumné, ale citově nepochopitelné.
