I cyklista je jen člověk a jako takového ho postihují nemoci nebo úrazy. Ale cyklista je vytrvalý člověk a proto chce i přes omezení, které nemoci a úrazy přinášejí, nadále se věnovat svému koníčku a jezdit na kole, aby poznával nová místa, kochal se krajinou a užíval si život. A v neposlední řadě může být jízda na kole kondiční záležitostí a pomáhá utužovat zdraví a udržovat fyzickou sílu, které jsou potřebné pro běžný život. Jak tedy upravit své kolo, když nás bolí záda či kříže a nechceme se vzdát ježdění?
Mezi lidmi je běžně rozšířená praxe, že když nás něco bolí, vezmeme si tabletky proti bolesti. Bolest nás přestane trápit a my se opět můžeme věnovat činnosti, ve které nás bolest omezovala. Nejčastěji práce v zaměstnání, ale i v zahradě či sportování.
Málokdo si ale uvědomuje, že tabletky proti bolesti neléčí bolest, jen ji tlumí. Problém, který vyvolal bolestivou reakci, neodstraní, ale zabrání přenosu informace z postiženého místa do mozku. A tak si dále humplujeme zdraví, prohlubujeme a zhoršujeme problém, jen to necítíme a myslíme si, že můžeme dělat vše, jako před událostí, která bolest vyvolala.
Takže bychom v případě akutní bolesti měli přestat namáhat tu část těla, která nám bolestí signalizuje problém. Pilulky proti bolesti jsou opravdu jen krátkodobým nouzovým řešením, po kterém musí následovat léčení. Sám vozím tablety proti bolesti na delší výlety, abych měl možnost dojet do cíle či do civilizace, kde mi bude moci být poskytnuta pomoc nebo odvoz autem.
Pokud trpíme chronickými bolestmi, zřejmě mají původ v trvalém postižení tkáně či kloubů. Mnoho lidí si na tento svůj zdravotní problém zvyklo a bolest je trvalou součástí jejich života. Do určité míry ji ani nevnímají, vypěstovali si jakýsi návyk. Lidé s poškozenou páteří, opotřebovanými klouby kolen či ramen vědí, o čem píšu. Hřbet dokáže bolet i několik dní a poškození plotének L5S1 je velmi častou diagnózou i u mladší generace. U mě dokonce skončilo operací, protože bolest byla trvalá a téměř nevydržitelná. Operace bederní ploténky odstranila trvalou bolest, ale občas se bolesti ozvaly, zejména při neopatrném kroku nebo zvýšené námaze. No i přes operované plotýnce opět jezdím na kole.
Začal jsem jezdit po dlouhé pauze, kdy jsem ještě občas míval mírné bolesti. Na pooperační kontroly jsem chodil pravidelně a se svým lékařem jsme konzultovali nejen průběh léčení, ale i možnosti sportování a hledali nejvhodnější polohy těla při sportu, práci i odpočinku. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že každé poškození bederní ploténky může být trochu jiné, trochu v jiném místě a v jiném rozsahu a proto i možnosti pohybu a sportu jsou odlišné. Zkrátka je to třeba zkoušet, avšak pouze do první bolesti. Bolest nám signalizuje, kdy už jsme zašli příliš daleko, kdy už si ubližujeme.
Proto je třeba se vyvarovat tabletám a krémům proti bolesti, abychom měli informaci, kde je hranice, kdy už stačí. Ať už se jedná o maximální úhel ohýbání nebo o maximální sílu nebo i délku zátěže. Tělo nám řekne, kdy má dost, jen mu v tom nesmíme bránit analgetiky.
Nastavení kola při bolesti zad
Abychom při jízdě na kole minimalizovali zátěž na hranici bolesti, kromě postupného zvyšování kondice si můžeme pomoci i změnou nastavení kola. Zejména záda s trvalým poškozením bederních plotének, které ale ještě není na operaci, ale i po absolvování operace, jsou citlivá na výšku sedla a nastavení řídítek.
Obecně lze říci, že nejhorší je na bolavá záda jezdit na kole příliš skloněný nad řídítky, s vysokou polohou sedla. Ohnutá záda tlačí obratlemi na ploténky, ty se vydouvají do boků, tím tlačí na nervová zakončení převážně nohou a cítíme bolest. Bedra, podkolení, lýtek či krejčovského svalu, ale i chodidel a prstů na nich.
Řešením je změna kola, některých komponentů nebo jiné nastavení posedu na kole. Protože kromě polohy, v jaké na kole sedíme, nám bolest způsobují i nárazy do zadku (páteře) nebo rukou od nerovností na cestách.
Velmi pomůže výměna pevného kola za stroj s odpruženou přední vidlicí. My jsme si téměř okamžitě všimli snížení námahy zad a ramen, protože odpružená vidla filtrovala všechny nerovnosti, kterých je na našich asfaltkách požehnaně. Samozřejmě tuhost pérování jsme museli na každém kole nastavit podle své hmotnosti, aby nebylo příliš měkké, ale ani zbytečně tvrdé.
Druhou doporučenou úpravou kola při bolestech zad je změna výšky sedla. Někdy stačí změna o půl centimetru a je hned pocítíte úlevu. Kterým směrem sedlo posunout vám neřeknu, to si musíte vyzkoušet. Opravdu záleží na tom, která plotýnka a jak moc je postižena a ve které poloze se vám od bolesti uleví.
U mě se bolesti zad objevovaly asi po hodině jízdy na kole a po dvou jsem začínal cítit křeče v lýtkách. Když jsem chodil pěšky (po doktorech, po úřadech…), tak jsem míval bolesti zad v přibližně stejných časech. Pomohlo mi na chvíli jít do podřepu a prohnout záda dopředu. Velmi rychle jsem si našel úlevovou polohu, tedy úhel hřbetu, kdy mě bolesti přešli a po pár minutách v takové poloze jsem opět mohl fungovat.
Takže jsem si sedlo nastavil o půl centimetru nižší, i za cenu pokrčených nohou na pedálech a vydal se na krátký výlet tak, abych po hodině mohl rychle být doma nebo pokračovat dál. Bolest se dostavila, ale menší. Takže sedlo šlo ještě níže. Stačily mi celkem tři zkušební výlety, dokud jsem našel takovou výšku sedla, při které necítím bolest za jízdy, pravda pokud si dám zavčas pauzu. Samozřejmě jsem zkoušel, kolik vydržím. Po čtyřech hodinách jízdy už mě opravdu bolí záda a začínám dostávat křeče do chodidel nebo lýtka. Takže teď vždy po první hodině jízdy si udělám krátkou přestávku, stačí na pět minut sejít z kola a postát nebo se projít a můžu vyrazit. Když si udělám každou hodinu krátkou pauzu, během níž se občerstvím, vydržím takto jezdit celý den a na horském kole mi nedělá problém udělat ani sto kilometrů.
Kromě úpravy polohy sedla nesmíme zapomínat ani na řídítka. Výhodu mají ti, kteří mají na kole nastavitelný představec a umí si měnit nejen vzdálenost řídítek od sedla, ale i jejich výšku nad cestou.
Nebo si namontujete „berany“. Já jsem zvolil dlouhé, takže teď můžu řídítka držet ve třech polohách a za jízdy měnit tak i sklon zad na kole. I úhel beranů na řídítkách jsem během prvních dní měnil, abych našel tu nejlepší polohu pro moje záda a maximálně tak oddálil pocity bolesti při výletech na kole.
Takže najít správnou kombinaci výšky sedla, vzdálenosti od řídítek i jejich výšku nad kolem je nejlepší prevencí proti bolesti zad při jízdě na kole. Když k tomu přidáte i zpětné zrcátko, abyste se nemuseli otáčet při potřebě sledovat provoz za vámi, uděláte maximum, co se kola týče, abyste bolest zad minimalizovali nebo zcela odstranili. Když k tomu přidáte pravidelné přestávky v jízdě, jste na nejlepší cestě opět si užívat jízdu na kole a nemít strach, že vás bolest ochromí nebo vám nedovolí na kolo nasednout.
A ještě jedna „maličkost“. Devadesát šest kilo na metrosmdesát výšky opravdu není to pravé ořechové. To vás pak záda bolí i bez cyklistiky. Ale když se mi podařilo nahrazením bílého pečiva, chleba, knedlíků či brambor kváskový chlebem snížit svou hmotnost o 14 kilogramů, tak jsem na každý kopec vyjel o něco svižnější a zcela mě přestaly bolet záda. Bodejť by také ne, nosit zbytečně takový batoh před sebou! Takže pokud vás bolí záda, zaměřte se na své kolo, ale nezapomeňte ani na sebe. Vyplatí se udělat drobné změny k lepšímu, život je pak mnohem hezčí. I ze sedla kola!
