Zahrada je živý objekt, neustále se mění. Nejen z měsíce na měsíc, kdy se cyklicky opakují jaro, léto, podzim a zima a s nimi i vzhled zahrady. Ale také z roku na rok, kdy staré odchází, nové přibývá a za chvíli už nikdo neví, jak bylo na počátku. A při našem tempu předělávání zanedbané zahrady v kvetoucí oázu je i tři měsíce neskutečně velký rozdíl. Kdo nestihl přijít na návštěvu na jaře, na podzim už mu ukazujeme úplně jinou zahradu, než o jaké jsme mu v květnu povídali. Proto jsme s tím museli něco udělat.
Protože fotografií ze zahrady máme neskutečné množství, vždyť fotografuji úplně všechno, co v zahradě děláme, bylo třeba jen vymyslet formu, jakou fotografie uspořádáme. Zvážil jsem fotky 9 × 13 ve fotoalbu, vytištění imkoustovkou a vložení do euroobalu, ale nejlépe nám vyšlo nechat udělat velkou fotoknihu. Zejména když jednou ročně mám možnost nechat ji vyrobit za skutečně akční cenu s výraznou slevou.
Doma jsme se shodli, že nejprve uděláme fotoknihu jen ze začátku našeho zahradničení na novém místě. Právě s fotografiemi, jak zahrada vypadala, když jsme si ji koupili. Probral jsem si tedy fotografie od února do dubna 2016, vytřídit z nich dvě stovky nejlepších záběrů a posunul je do aplikace, kterou k přípravě fotoknih používám. Rozložil jsem snímky na jednotlivé stránky, tématicky je seřadil a nakonec přes internet odeslal ke zpracování. Za deset dní jsme už doma spolu s přítelkyní listovali stostranovou publikací v tvrdém obalu a vzpomínali, jak jsme v této zahradě začínali.
Když budeme zase v létě v zahradě s přáteli grilovat a zase budou vyprávět, jak se jim naše zahrada líbí, můžeme si spolu prolistovat naši zahradní fotoknihu a ukázat jim, jaký rezavý starý plot byl tam, kde je nyní záhon květin, jaký plot byl tam, kde se rozkládá vyvýšený záhon s paprikami a rajčaty. Že tykve hokaido rostou na místě zříceného ovčína a jak nám tekla voda po dvoře, dokud jsem nepostavil své malé vodní dílo.
Už si nikdo nemusí nic představovat, historii máme ve fotoknize.
