V bytovce žijí sousedé, kteří mají zahradu v tom samém údolí, jako my, jen na opačnou stranu od hlavní silnice. A o pár let déle, než my. Protože je to můj bývalý kolega ze zaměstnání, pokaždé prohodíme pár slov navíc, když se potkáme, jako s jinými sousedy, i o zahradě. Nedávno jsme se v samoobsluze jen pozdravili, protože ve frontě u pokladny se bavili s jinými svými známými. A nedalo se neslyšet.
Řeč byla o zelenině, aktuálním letním tématu. Všichni jsme se radovali, jak nám to dobře roste a dozrává. Někteří to tlačí přímo do skleniček, jiní dáváme přednost konzumaci čerstvého, každý podle svého vkusu.
Dále pokračovala debata o dalším denním programu. Bylo brzké dopoledne, i já jsem doplňoval zásoby a chystal se na „náš ranč“. I sousedé dostali otázku, zda jedou v tom horku z města na venkov a zda je v jejich kamenném domě příjemně. Na obě otázky odpověděli kladně, protože oba už nemusí do zaměstnání a jsou pány svého času. I já trávím sluneční dny raději mezi stromy na zahradě nebo uvnitř staršího domu, kde je teplota a vlhkost přeci jen přijatelnější, než v paneláku, tak jsem jim rozuměl.
Co mě překvapilo, byla odpověď na třetí otázku. Zda budou na vesnici i nocovat, protože je to příjemnější, jako ve městě, kde se v noci nedá byt vyvětrat pod 25 stupňů Celsia. Takže já zůstávám pokaždé, když nemám ráno ve městě nějaké povinnosti. Jednak se nepotím celou noc a jednak na vesnici dokážu vstát v pět ráno, kdy za kopcem slunce ještě nesvítí, ale už je vidět a vzduch je svěží. Do takové deváté či desáté hodiny dokážu hodně udělat v ještě přijatelných teplotách a potom si dám snídani a vlastně už před polednem svou „ranní“ kávu. No a poledne přečkám na lehátku, abych podvečer znovu pokračoval v práci.
Ne, nezůstávají, večer se vrací domů kvůli manželovi. Na vesnici nemají televizi. Jejich známý s nimi souhlasil, dnešní moderní televize si nevystačí s obyčejnou anténou na střeše, potřebují k tomu buď satelit nebo internetový kabel a není to jednoduché, takže návrat do města večer je pochopitelný.
Pro koho jak, pro mne rozhodně ne. Rozhodně ne kvůli televizi. Už dávno jsem pochopil, že velká média nepřinášejí informace o tom, co je důležité, ale to, čím se máme zabývat. Že nás vlastně odvádějí od pro nás důležitých věcí. Že nám namísto informací přinášejí „správný“ názor. A „zabávají“ stupiditami. V čase, který bychom měli věnovat sobě, své rodině a sebepoznání a sebevzdělávání.
Televizi jsme už několik let nezapnuli. Je to starší typ ještě s tou velkou obrazovkou. Obávám se, že jeho kondenzátory jsou za ta léta tak vysušené, že už by ani nenaskočil. A důvod, že proč je pořád na stolku je ten, že je těžký pro jednoho a že slouží jako stojan na věci, co jsou na něm položené.
Ne, nežijeme odtržení od světa a dění v okolí. Jen nesledujeme velká média tehdy, když to oni chtějí a co oni chtějí. Používáme internet a na smartfonech nebo noteboocích sledujeme to, co my chceme a tehdy, když se nám to hodí. I tento článek píšu o víkendu na chalupě schován před horkem v domě, který je příjemný i bez klimatizace. A poslouchám u toho internetové Rádio Blaník.
Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít.
