O víkendu jsme zavítali do naší zahrady v zahrádkářské osadě za městem, jen se tak podívat, co je tam nového a jak se zahrada drží během zimy. Rostliny jsou ve vegetačním klidu, práce v zahradě prakticky není. Jen se tak zvykneme porozhlédnout, když mrzne tak ptákům dosypeme do krmítek semena nebo zavěsíme novou lojovou kouli do koruny stromu. No tentokrát nás čekalo v zahradě nemilé překvapení!
Tráva mezi stromy byla rozrytá, kořínky révy odhrabané, přestože jsme je před zimou přisypali zeminou, aby byly chráněny před mrazem. Přítelkyně dokonce z větviček sestříhaných ze stromů spletla kolem kořenů ovocných stromů nízké ohrádky, aby vítr nerozfoukal listí a trávu, použité jako mulč. To vše bylo roztrhané a rozvláčené. Žalostný pohled.
Nedávno jsme slyšeli od sousedů v zahradě, že na její severní části se do zahrádkářské osady dostali kanci, protože jeden z členů sundal dolů pletivo, něco dělal na okraji svého pozemku a „zapomněl“ pletivo dát zpět. V tom momentě bych ho byl zaškrtil!
A tak namísto zběžné kontroly stavu a kochání se zahradou jsme se pustili do odstranění škod. Nejprve bylo třeba zakrýt zeminou odkryté kořeny stromů a vinné révy, pak se pokusit zaplést poškozené ohrádky. Když na pletení byly použity pruty z ovocných stromů, ty rychle ztrácejí pružnost a ztvrdnou, nejde to úplně snadno. Nakonec se přítelkyni tato oprava podařila a pak jsme do ohrádky opět doplnili mulčovací materiál. Jeho úkolem je chránit kořenový systém před zamrznutím a před vysycháním a po rozložení se tohoto materiálu bude strom přihnojen.
Zajímavé bylo sledovat vedlejší zahrádky. Jeden soused se o ni vůbec nestará, všechno má zarostlé. Druhý soused je zase příliš úzkostlivý, vše čisté, rovné, upravené. Co myslíte, jak vypadaly zahrady po nájezdu divočáků?
Sousedovi se políček divoká prasata ani nedotkli. Zato naše a druhého souseda zanedbaná zahrada byly jako po bombardování! Žížaly, brouci a mladé kořínky se nacházejí jen v naší permakulturně spravované zahradě a v sousedově neobdělávané. V té na pohled krásné zahrádce s urovnanými políčky není žádný život…
Po návratu ze zahrady jsme telefonicky kontaktovali naši známou kadeřnici s prosbou o nahromadění vlasů. Na třetí den jsme se do zahrady vrátily, zasypali rozryté kořeny stromů, opravili ohrádku a vlasy rozsypaly po obvodu naší zahrady. Při tom jsme se současně dozvěděli, že divočáci si našly do zahrady novou cestu. Přes plot, či spíše pod plot, který ohraničuje kolonii, v zahradě naproti naší. Majitel zahrady nám to podal způsobem, který naznačoval, že mu to nevadí, že se nic neděje. Divoká prasata podlezou pod plot, projdou přes jeho zahradu, pobíhájí po osadě a vrátí se zpět.
Podruhé mě šel šlak trefit. Tak on ví, že mu tudy chodí divočáci, ví, kudy mu tam chodí a ani ho nenapadne doložit podhrabové desky nebo fixovat pletivo k zemi dlouhými háky, aby zabránil divočákům vstup do zahrady! Dosud ničí sousedů políčka, jemu je to jedno. To mě jen utvrdilo v myšlence, že se nám třeba poohlédnout po jiné zahradě, kde nebudeme mít problémy s takovými lidmi, kde se nebudeme muset spoléhat na zahrádkářský výbor, který nic neudělá a kde se nebudeme muset bát o svou zahradu. Kde se sice budeme muset o všechno postarat sami, ale nikdo nám to kazit nebude. Zatím to s těmi divokými prasaty nějak vybojujeme.
