I když jsem si to dřív ani neuvědomoval, byl jsem sportovní typ. Jako dorostenec jsem nesnášel běhání po oválu, mnohem raději jako dospělý jsem měl cross. Jezdíval jsem na kole, sám, po okrese. Zimní sporty ani plavání mě nijak neuchvátily, ale pohyb mi nebyl cizí. Dokonce jsem měl fyzickou přípravu jako součást práce záchranáře.
A přestože jsem běhání pro bolesti kolena zanechal, sportovat jsem nepřestal, s výjimkou párleté pauzy, když mě zaměstnávalo řízení jedné akciovky. Fyzička mi ještě chvíli vydržela, ale později jsem si uvědomil, že už to není ono a že ani v práci již nepodávám takový výkon, jako jsem byl zvyklý. Hodně jsem cestoval autem a večer jsem se cítil unavený.
Z jedné služebku jsem si domů dovezl parádní crossové kolo a od té doby vždy, když jsem se vrátil za vidna, jsem dal pár km a naplno jej využíval o víkendech. Cyklistiku jsem přerušil jen nedávno, když se objevil vážný problém s páteří. Po odeznění akutních problémů mi v nemocnici terapeutka ukázala pár cviků na posílení zádového a břišního svalstva.
Překvapil jsem ji asi dvakrát. Poprvé, když jsem se při jejích cvicích nezadýchal ani při zvýšení počtu opakování a podruhé, když mě poslala procházet se po chodbě a namísto očekávaných 40 metrů jsem udělal asi 2000 m, dokud mě násilím poslala opět do postele. Jednou darmo, sportovec se nezapře 😉
A přestože je s mými zády mnohem lépe, stále doma cvičím téměř každý den. Dokonce v pracovní den vstávám o dobrou půlhodinu dřív, abych všechno stihl. Proč vlastně cvičím? Protože mi to prospívá.
Zkuste i vy.
Marek
Presne chápem tvoju situáciu, ja som na niečo podobné prišiel nedávno. Od malička som bol stále vonku, behaval športoval, cvičil a pod. a teraz v poslednej dobe som sa presťahoval a veľa povinnost, škola a pod. a stále som mával depresívnu náladu a nechuť na všetko. A ono mi proste iba chýbal dostatok pohybu. Cvičenie a športovanie je fakt liek. Prajem nech sa vám páteř vyleičí a zregeneruje čo najskôr.