V pátek 30. srpna mělo být docela pěkné počasí a tak jsme se vybrali z Dedinek na první cyklotúru. Naplánoval jsem delší trasu až do Nízkých Tater, ke prameni Hronu pod Kráľovou Hoľou. S tím, že pokud se nám bude chtít, sjedeme až do Telgártu, případně se naobědváme a opět vyšplháme do kopců. Navzdory předpovědi slunce ne a ne vyjít, stále bylo pod mrakem a ani teplota nedosahovala slíbených 18°C, tipuji tak do 15°C. Naštěstí přítelkyně koupila teplé cyklistické kalhoty pro nás oba, i nepromokavé bundy, takže jsme se nemuseli bát ani těch pár kapek deště, co se pokoušeli nás vystrašit. Jen dolů z kopců jsme konstatovali, že by se nám hodily v takových podmínkách pod helmy i čepice, na čelo a na uši. Nebo čelenky.


Zima nám dlouho nebyla. Z Dedinek jsme vyjeli kolem hráze na první kopeček a potom po hlavní začaly stoupat směrem na Stratenú. Na mapě ten kopec nevypadal tak špatně, ale teď nás docela zahřál. Hned za vrcholem jsem si všiml odbočku dolů z kopce doprava po šotolině a na sloupku značku cyklostezky do Dobšinské Maše, tak jsme si řekli, že domů to zkusíme tudy. Sjezd do Stratené jsme si vůbec neužili, neboť hlavní silnice je tak rozbita a má tak zničené krajnice, že člověk má co dělat, aby se stíhal vyhýbat jámám a stále třeba brzdit, jinak si rozbijete nejen přilbu, ale i hlavu. Silnice dolů z kopce nás opět vychladila, ale jsme si také uvědomovali, že na zpáteční cestě budeme muset ten kopec vyšlapat.

Romantika v Stratenském kaňonu

Vesnice Stratená vypadá hezky a člověk se má na co dívat. Hned za vesnicí holku překvapila dopravní značka „Tunel“, protože byla v tomto kraji poprvé. No před ním jsme odbočili doprava na starou cestu přes Stratenský kaňon. Vjezd autům z obou stran blokují betonové zátarasy. Škoda, možná bych si po letech opět zkusil ten adrenalin ? Ačkoli jsou po kaňonu rozmístěny informační tabule, nikoho jsme tu nepotkali a tak jsme si jízdu na kolech vychutnávali jen my dva.

Související:  Lyžařská výbava nemusí stát majetek

Minuli jsme Dobšinskou ledovou jeskyni i odbočku na Vernár, zapření do pedálů, protože prakticky celou trasu cesta stoupá. Alespoň nám nebyla zima ? Cestu od Telgártu na Vernár známe (z auta), tak jsme toužebně očekávali zlom cesty a dolů známou siluetu pramene. Vždy když jsme jeli kolem autem, jsme neměli čas se tu zastavit, tak jsme si to vynahradili teď. Sjeli jsme prudkým svahem po dobrém asfaltu a zabočili doprava na šotolinové parkoviště. No parkoviště, prakticky se jedná o širší cestu. Malé auto se zde otočí, velké s problémy a více aut už se zde zamotá. Zajímavé, všude jsou navigační tabule, které vás vedou k prameni Hrona jako k turistické atrakci, ale když sem přijedete, nic zde není. Ani pořádně místo k zastavení, abyste jiným nepřekáželi, ani stojan na kola, ani kde si odpočinout, dát si svačinu či oběd. A ještě i ten odpadkový koš vypadá, že je zde od jara a nemá ho kdo vynést… Divně si představují ten turistický ruch. Je zde i reklama na levné ubytování, dokonce s Wifi, jen nevím, jestli najde hlavně přítelkyně odvahu ještě jednou zkusit ubytovat se v tomto regionu.