Sušené ovoce máme doma rádi a v zimě si na něm často pochutnáváme. Například u televize. Nebo během našich občasných cest autem někam dál. Ale velmi rádi si směs sušeného domácího ovoce a oříšků vozíme s sebou jako železnou rezervu na cyklovýletech, ať už u nás doma nebo o dovolených. Je to lehké, přitom výživné a zejména chutné. Není divu, že se zásoby minuly. No přichází podzim a s ním dozrávají plody v zahrádce na stromech. Tento týden jsme už vytáhli sušičku.
Máme tu nevýhodu, že bydlíme v paneláku. A proto na sušení ovoce musíme používat elektrickou sušičku. A přestože bychom se mohli tvářit, že ovoce na sušení jsme získali „zdarma“, za jeho sušení musíme zaplatit. Nejen nákupem sušičky na ovoce, ale i za elektřinu. Zato však získáme sušené ovoce bez přidaného cukru a také bez chemických konzervantů. A to nám za tu trochu námahy i elektřiny stojí 😉
Jako první začali dozrávat hrušky. Jsou šťavnaté a sladké, ale po utržení ze stromu vydrží jen pár dní. Nejsou vhodné pro skladování. První dny jsme je stíhaly doma sníst, když jsme se už hrušek nasytili, přišlo na řadu sušení.
Na trhu je několik druhů elektrických sušiček, lišících se výkonem a také jinými parametry. Na základě testů sušiček jsme zvolili typ ETA Kenya s otočnými pláty, které pomáhají rovnoměrnému sušení plátků ovoce. Nesmíme však zapomínat, že sušička z plátků ovoce uvolňuje vlhkost. A ta se hromadí v kuchyni, kde sušičku provozujeme. Proto je třeba častěji větrat, aby se vzdušná vlhkost později nesrážela v rozích místnosti nebo na sklech plastových oken.
Jelikož se venku mezitím ochladilo a tropická vedra letošního léta jsou již minulostí, je sušička i zdrojem tepla, dokud se ochladí venku natolik, že se začne zimní topná sezóna a město spustí ústřední topení v bytovkách. Alespoň nemusíme nosit svetry ani zapínat elektrický ohřívač. Spojili jsme příjemné s užitečným, zakonzervovali úrodu ze zahrádky a připravili si chutný pamlsek na zimu i na výlety na příští rok. Když dosušíme tyto hrušky, přijdou na řadu jablka.
